Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Deník myši, co si říká pes

Odjezd: 1. února 2024, 16:45

Neuvěřitelně dlouho (asi 5 min) jsem čekala s mojí paničkou LeProu před žlutou budovou na jihlavském náměstí, co jí lidé nazývají Liduška. Myslím si, že ji tak nazývají na památku nějaké zesnulé dívky, to lidé často dělají. Poté si tam přifrčela bílá konzerva, co ji lidé říkají autobus. Tak jsme nastoupili a já jsem stejně skoro celou cestu prospala. Probudili mě až dva blázni, co si zpívali (Anežka a Eliška). Pak konzerva zastavila a moje panička odběhla někam pryč. Začala jsem si myslet, že už se nevrátí, že budu muset žít na ulici jako myši nebo krysy (velikost by odpovídala). Ale pak se vrátila a já byla šťastná a zbytek smečky byl taky šťastný, ale to bylo možná jen z důvodu, že jím moje panička rozdala klíče od pokojů.

Ubytování a večeře: Hotel Luna, Kouty; Kuřecí maso a pečené brambory

Ubytování se lidem v mojí smečce moc líbilo. Já jsem hned musela vyzkoušet všechny postele na mém pokoji. Pak si moje panička odešla s ostatními na večeři a já byla opět úplně osamocená, tak jsem pro jistotu čekala u dveří od pokoje. Když se moji spolubydlící vrátili, zjistila jsem, že si moje panička ani neumí sama říct o jídlo a musela jí ho shánět Anežka. Co by prý pro svou milou vedoucí neudělala. No, kdybych tam byla já, tak neváhám a do kuchyně dojdu bez ptaní. Moje smečka si jídlo celkem pochvalovala, ale na můj vkus jsou to stejně nevděčníci. Jeden tvrdil, že to bylo moc kořeněné, jiný zase, že prý málo zeleniny, že se salátem by to bylo lepší. Já vám říkám, a za tím si stojím, že lidem se stejně nikdy nezavděčíte. To já jsem v tomhle ohledu velice skromná, já nepotřebuju vůbec žádnou zeleninu, stačí jenom maso a granulky, které mám na pokoji jsou taky fajn.

Večer jsme se ještě všichni sešli ve společenském sále, kde jsme dostali základní informace o fungování v hotelu, že prý hlavně nemáme po desáté hodině štěkat a běhat po chodbách.

Nic je pozdě, tak se jdeme zachumlat do pelíšků.

Pac.

Vaše Áma