Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Letos to nebylo nic neobvyklého, protože nás opět v sobotu, 18. 12. 2010, čekalo vánoční vystoupení pro veřejnost. Začátek byl naplánovaný na sedmou hodinu večerní. Když jsme v šatně všichni byli krásně připravení, tak nastoupila muzika na plac. To by ani nebylo naše vystoupení, kdyby muzika nemusela ladit.

Začíná se. Lenka s Kájou pracně vytáhnou na jeviště sáňky a začnou se koulovat. Nedopatřením trefí jedna koule babičku Lenku, která jde okolo. Začnou si povídat o Vánocích, které se slavily dřív.

S krásným doprovodem muziky jsme se přenesli do dob minulých a rozsvěcí se v chalupě. Pepa budí chasu, poprvé v roli hospodáře. Milan už svou roli z loňského roku dobře znal a moc mu „dědeček“ slušel. Hospodářka nám dala vánoční výslužku pro dobytek. Tím se v chalupě udělal prostor pro nejmenší koledníky. Následovala pastýřská rodina v čele s Michalem, který zná text nazpaměť. Naše „děti“ Lenka s Pavlem byli vyšší než já a také s námi šla malá Elenka a Radka. Po nás přiběhli další koledníci a také známí „kradači“, které doprovázela Sara na flétnu, a oni potom vzali ze stolu, co se dalo. Zkrátka nepřišla ani chasa, které dal hospodář vánoční výslužku. Na řadu přišla také děvčata se štědrovečerními zvyky, jako jsou ořechové skořápky, jablková slupka, pantofel hozený přes hlavu nebo poslouchání studny. Když se vše řádně vyzkoušelo, děvčata lákala chlapce do světnice pro koledu. Zazpívaly se písně Dej Bůh štěstí a nekonečná Píseň o jídle. Všichni odešli, jen Marek s Lídou zůstali stát na potemnělém jevišti. Maria s Andělem v podobě Zuzky s Lenkou, došly do Betléma za zvuků písně Šla Maria. Pak přišli na řadu zase ti menší a celá Hra s jesličkami. Svolala jsem do Betléma i ostatní písní Pastuškové neste dary. Muzika, spolu se mnou a Lídou, zazpívala vícehlasně Co to znamená a i s ostatními koledu Hle, hle. Ani řemeslníci nebyli s dary skromní a donesli Ježíškovi trochu mouky do zásoby, bačkorky, plínečky a poviánek a také ryby s raky. Průvodem se celé procesí dostalo až k Betlému, kde všichni vítali narozené jezulátko. Při koledě Na nebesích musely naše malé Šípkařky projevit inteligenci, jak s oblibou pan Brtník říká, a dojít samy až za námi. Ještě zazpívat Narodil se Kristus pán a opona se mohla zatáhnout.

Na úplný závěr jsme zazpívali opět naši známou koledu Zpívám, zpívám za doprovodného potlesku diváků. Lenka dovedla na jeviště také pana Brtníka, kterému Vilda s Mončou předali perníkovou chaloupku, jako poděkování za nás všechny. A ještě jednou Zpívám, zpívám.

Vystoupení se nám letos opravdu povedlo a my se mohli rozutéci domů a čekat na Vánoce, které nás všechny teprve čekaly.

Michaela Vodová