Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

V sedm odjezd? To si dělají srandu. O půl 9 máme vystupovat ve škole. Cestou se nám nějak zasekl autobus (lehl si na břicho), takže vystoupení bylo v 10. Bude někdy snídaně? Až po vystoupení. No, ale aspoň byla snídaně. Sladké pečivo se šunkou a sýrem? A tak proč ne. Publikum je tu ale super. Děti ječí radostí při každé zvedačce, pořád se fotíme a fotíme. Pak zase někam jedem.

A jedem dlouho, cestou párkrát zabloudíme. Pak se nám rozbil autobus a nejde to opravit hned. Dělíme se napůl a nastupujeme do autobusů ke Kolumbijcům a Mexičanům. Jedeme na univerzitu v Mexico City. Máme tu vystoupení v divadle. Prvně zkouška, pak prohlídka areálu školy. A prohlídka olympijského stadionu. Docela bychom něco jedli, ale prostě oni nám musí pořád vyprávět o těch reliéfech na zdech (José to přeložil jako murály). Konečně jídlo. Bageta ze Subway? Jsme si mysleli, že budeme jíst tradiční mexickou kuchyni. Tak jsme si aspoň zaskočili do nějakého stánku na Tacos se vším možným (fazole, Jalapeños, grilovaná cibule, chilli).

Divadlo bylo zaplněné asi z poloviny. Ale ještě minutu před plánovaným začátkem byli v hledišti 3 lidi. Naštěstí tady se nikdy na čas nezačíná. Diváci opět nadšení, takže fajn.

Trochu jsme doufali, že náš autobus se rozbil a už nepřijede. Bohužel, řidič to zvládl nějak opravit. Domů jsme dorazili zase někdy v noci, ten řidič je prostě k ničemu. Přemýšlíme, jak často asi mění spojku. Před posledním úsekem cesty jsme přestoupili do jiného (kratšího) autobusu, kdyby náhodou ten náš zase nemohl vyjet. Večeře (rozpečená houska s fazolemi a sýrem) a spát.

Stav marodky: Sara, Michal, Elka.

Matěj