Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Páni, to to letí. Dá se říci, že jsem v Pramínku velmi krátkou dobu, ale i tak jsem se zúčastnila „naší pětadvacítky“. V pátek, 21. 1. 2011, jsme se sešli brzy ráno, abychom své umění mohli ukázat základním školám. Na generálce to trošku drhlo, protože jsme neměli natrénované převleky, proto se stalo, že jsme se občas nestihli převléci, ale na vystoupení jsme to zvládli na výbornou.

Dopoledne jsme pro školy připravili pohádky, které byly také součástí hlavního programu. Mohli jsme si je tak dobře natrénovat na večer, který je pro nás vždy trochu důležitější. Pohádky jsme opět vybrali z knihy Zdeňka Ondříčka, a byly to tyto tři: „Divoženky tanečnice“, „Sklenéné housličky“ a „Princeznička Svéhlavička“. Dětem se pohádky moc líbily, jen pohádka O skleněných housličkách se zdála školákům moc dlouhá. První místo u našich malých diváků získala naše „dokonalá“ skála, která, ač s kamenným výrazem a monotónní dialogem v podání Lídy a Pípy, odrovnala nejen diváky v sále, ale i nás v zákulisí.

Večer pro veřejnost začal úplně jinak.

Na začátku celého vystoupení si Hanča Musilová sedla za stůl, který byl připravený na pódiu a seznámila diváky s historií souboru za doprovodu krásných a mnohdy velmi úsměvných fotek. Z hlediště byl slyšet smích a potlesk. Bavili se nejenom diváci, ale i tanečníci v zákulisí, ačkoli fotky viděli už dříve na generálce.

Po promítání nastoupili tanečníci  s Mateníky, Beranovským valčíkem a  Nezbednou holkou. Nezůstala pozadu ani Břitva a Kováři. Abychom nezahltili diváky jen naším souborem, dali jsme slovo hostům, a to Kvítku z Hradce Králové. Jejich písničky zaujaly diváky tak, že si vesele zpívali s muzikanty.

Soubor Kvítek vystřídal na parketu opět Pramínek. Předvedli jsme tanec Pivo a na závěr 1. části jsme zašli na Posvícení. Následovala krátká přestávka.

Po přestávce jsme si začali užívat pohádek. Slovem provázel pan Brtník. Musím říci, že si to užíval každý z nás, nejen diváci. Úsměvy na tvářích tanečníků a tanečnic hovořily samy  za sebe.

Ó,  jak si zařádily divoženky, když zlobily mlynáře s mlynářkou, aby  jim odvedly jejich Andulku. Že na ně platí berdník, jak jim poradila babka kořenářka, si jistě budou pamatovat všichni J.

Malá říčka Rokytka se v druhé pohádce rozeběhla z podzemní říše do světa. Na cestě  potkala skálu a další říčky, přítoky. Nakonec řeka Rokytnice, když pořádně vyrostla, pomáhala lidem ve mlýně. V této pohádce poprvé ukázaly své taneční kroky naše Šípkařky v roli kytiček.

Pomněnka se v poslední pohádce zamilovala do vodníka Matýska a on se kvůli ní naučil nejlépe hrát na sklenéné housličky, aby si jí mohl odvést za manželku.

Když skončily pohádky, nastal čas na gratulace nejen členům Pramínku k výročí, ale i našemu vedoucímu panu Brtníku k 60tým narozeninám. Jako dárek jsme našemu vedoucímu předali  poslední chybějící violu do rodinné Skřipácké muziky. Však naši muzikanti hned ukázali panu Brtníkovi mladšímu i  staršímu a všem divákům, jak jim to pěkně „skřípe“. Zasloužený potlesk všech  jim byl největší odměnou.

Na závěr celého dne nastala ta pravá oslava s bývalými i současnými členy Pramínku.

Všichni jedli, pili, dobrou vůli spolu měli, zapěli si z plných plic, tancovali ještě víc.
Kvítek k tanci pěkně hrál, každý se tu s každým smál.“