Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Tak je to konečně tady! Po roce jsme se opět vydali na taneční soustředění. Tentokrát jsme po čtyřech letech opět vycestovali za našimi milovanými Chorvaty na Tkon.

Na vlakovém nádraží v Havlíčkově Brodě byla kapitánkou Lenkou v 17:30 naverbována posádka. Funkci poručíka pro letošní rok zastává rudovlasá Ráďa a na palubu lodi zvané Žlutý Regiojet nastoupilo celkem 9 schopných a nadšených námořníků a námořnic. Nástup do naší krásné vlakové lodi byl o něco rychlejší, než jsme čekali, tak jsme nádraží opustili poněkud ve spěchu, ale v 18.22 jsme se už protahovali přes celý vlak do kajut a jen v duchu doufali, že máme veškerá zavazadla. Nutno podotknout, že díky skvělým rodičům, kteří přišli dohlédnout, že posádka skutečně odjede (…a budou moct poté doma bouchnout šáňo! pozn. red.) se žádné zavazadlo nepostrádá! Děkujeme za to! (hlavně za modrou truhlu s vatrou)!

Cesta naší provizorní lodí ubíhala. Z kajut se ozýval smích, housle, kvalitní zpěv a později i chrupkání. Kolem druhé hodiny v noci nás měla čekat pasová kontrola na hranici s Chorvatskem, ale ouha! Asi kolem 1:40hod. loď zůstala stát! Nikdo nevěděl, co se děje, někdo si myslel, že už přišel čas a začal lovit pas. Čekali jsme 10 minut, 20 minut, 30 minut.. hodinu, dvě… No co vám budu povídat… dlouho… Najednou po vedlejší kolejí profrčela asi loď Černovouse a my mohli pokračovat… za 20 minut pasová kontrola. Takže někteří začali po kajutě hledat doklady, které jim vypadly z ruky, jak usnuli při tom čekání na kontrolu, jiní začali hledat jídlo, jiní neměli vůbec náladu komunikovat. Pasová kontrola proběhla v pořádku a my se mohli se zpožděním asi 2 a půl hodiny těšit, že nakonec dorazíme do Záhřebu. Frčeli jsme rychlostí Černé Perly, abychom brzy viděli autobus, který na nás již v Záhřebu čekal.

Další problém! I v Chorvatsku totiž mají dálnice s kolonami, takže naše cesta k trajektu trvala daleko delší dobu, než jsme si přáli. Unavení, k tomu veliké horko (tímto vzdáváme hold klimatizaci!), zkrátka jsme se už těšili, až budeme na místě a budeme se moct ubytovat.

Po nekonečně dlouhé cestě jsme zde! Moře? Ne, díky, raději klíč od pokoje a jídlo!