Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

A je to tady! Konečně máme volný den! Ale moment, volný den a vstáváme ještě dřív než normálně? No budiž, slíbili nám totiž procházku na jejímž konci bude výhled, ze kterého nás bude přecházet zrak. Tak jsme byli zvědaví a na vstávání ve volném dni jsme přistoupili. Stejně by nám protesty neakceptovali. Budíčku se s velkou radostí ujal Igor, ale ne žádným troubením či zvoněním, ale velice hlasitou policejní houkačkou! Už chybělo jen to blikající světlo. Ano, velice příjemné vstávání jsme měli.

Přes noc tu byla bouřka, kterou jsme většina úspěšně zaspali. Sešli jsme se v jídelně a ejhle, začalo zase lehce poprchávat. Nasnídali jsme se – měli jsme sýrovou housku. Po družstvech jsme se seřadili na nástupu a mohli jsme jít. Projít jsme museli „zlatou bránou“, aby si instruktoři zkontrolovali, že mají všichni nějakou pokrývku hlavy. Měli jí všichni. Na začátku cesty jsme se ještě proplétali kapkami deště, ale bylo to příjemné osvěžení. Cesta byla do kopce a pod nohami jsme měli hodně kamenů, ale to nám nevadilo, spíš nám to vlastně bylo jedno, jak jsme byli rozespalí. Strašili nás, že půjdeme asi 2 hodiny do prudkého kopce, ale za necelou hodinku jsme byli na místě.

Cestou jsme mohli pozorovat místní přírodu. Vrchol kopce, na kterém je i krásná vyhlídka, nese název Straža. Skutečně nás z toho výhledu přecházel zrak! Kolem nás moře – bylo velké a modré. Přesně, jak jsme si ho představovali. Tady jsme si udělali asi půlhodinovou přestávku. Fotky a zvedačky opět nesměly chybět.

Cestou zpět jsme si s úsměvem zpívali a bylo nám hej. Volnější dopoledne jsme zakončili pláží a koupáním. Návrat byl velice náročný a osvěžení v moři bylo velice příjemné. Dokonce jsme si vzali nafukovacího jednorožce, který s naším zklamáním po nějaké době prasknul a vyfoukl se. Díra byla tak veliká, že padl i nápad, jestli bychom jednorožce nevyužili příště do masopustu.

Čas oběda je tu. Dneska nám paní kuchařky ukuchtily těstoviny se zelím a pečeným masem. Maso jsme si dokonce mohli vybrat, jestli vepřově či kuřecí. To byla ale lahoda!

Po dopoledním výletu jsme byli dosti vyčerpaní, takže spánek místo ručních prací byla jasná volba. Teda unavení byli i instruktoři, protože hlídejte na takovém parnu a tolik dní hromadu hopsajících námořníků, takže zaveleli, že jsou všichni ospalí a půjdou spát! Nakonec se nám z postele vůbec nechce, ale trénovat na vystoupení se musí. Takže hurá na nástup a na nácviky.

Choreografie už umíme téměř celé, kromě těch, které ještě neumíme vůbec, ale ono to přijde. Většině instruktorům už nefungují hlasivky, tak je to občas legrace, když se s námi snaží dorozumívat pantomimou – stejně to nevydrží a ty bolavé hlasivky ještě „přikrmí“. K večeři jsme dojedli zbytky oběda a poté jsme ochutnali místní „lečo“. Po velice náročném dni jsme se všichni těšili na osvěžující sprchu a pohodlnou postel.