Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Tak a je tu opět to, čemu se nikdy nevyhneme. Poslední ráno. Poslední den. Budíček dnes není brzy. Není ani žádný veliký rámus.

V 8h jsme šli na snídani – měli jsme sendvič a čaj. Po snídaní jsme si vzali pevnou obuv, oblékli si trička, která jsme dostali jako dárek. A vyrazili jsme ke klášteru Čokovac, který stojí na velikém kopci, kousek nad naším ubytováním. Cesta tam nám trvala asi 30 minut. Když jsme konečně došli nahoru, strávili jsme tam asi další půl hodiny, během kterého vzniklo asi tak 1000 fotek. Dolů jsme to vzali zkratkou posázenou drobným kamením. Poté jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupina se šla ochladit do moře a druhá skupina se šla uvařit do města (to jsme byli my). Nějaký ten suvenýr, pití a keksy na cestu a jdeme taky do moře, poslední naše koupačka.

Ve 12.30 jsme měli nachystaný oběd – těstoviny s omáčkou a masem. Bylo to výtečné! Po jídle jsme šli na své pokoje si pobalit věci. Bylo to smutné, protože chorvatská posádka ještě zůstává, ale zase na druhou stranu – měli jsme spoustu pomocníků. Krosny plné věcí, kroje ve vaku a samozřejmě nesměl chybět náš obří modrý kufr s vatrou! Ve 13.45 jsme se všichni společně sešli v jídelně, kde proběhlo vyhlášení našich bodových tabulek.

Vyhlásili se tři nejlépe obodovaní jednotlivci a tři nejlepší družstva!! Poté, co si jednotlivci i družstva odnesli každý nějakou drobnou odměnu, byl ještě každý účastník vyvolán zvlášť a dostal diplom za účast na mezinárodním semináři. Ocenění dostal i každý člen organizačního týmu. Moc děkujeme za všechno!

Po rozdělení diplomů a dárečků si česká část posádky šla snést věci z pokojů k jídelně a na řadu přišlo podepisování triček. Ke svačině nám Igor domluvil u paní kuchařek palačinky! Byla to parádní sladká tečka. Také jsme na cestu měli připravené balíčky se svačinou a večeří. Přišel čas odjezdu, v tuto chvíli přišel ten moment, kdy si teprve uvědomíme, že vznikla velká spousta nových přátelství a vazeb. Nechce se nám loučit a máme slzy v očích. Nemůžeme uvěřit tomu, jak rychle to celé uteklo. To loučení je pro nás vždy velmi těžké. Je to sice „jen“ tábor, „jen“ pár dnů, ale díky tomu všemu máme spoustu krásných zážitků, vzpomínek a kamarádů!

No nic, raději rychle do aut a jedeme na trajekt, jinak to prostě nejde. Ve Tkonu jsme se také rozloučili s Marký, Simčou a Vojtou, protože si pro ně přijeli rodiče. Na trajekt nás tedy odjíždí pouze 8. Pac a pusu a spousty vřelých objetí! A když ne dřív, tak se vidíme na příštím táboře u nás!