Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Jako každé ráno jsme začali budíčkem posádky, budíčku se opět velice rád ujal Luka hrou na trubku. Již v 7,00 se ozvalo první „tramtadadá“.

Po vzbuzení námořníků proběhl jako každé ráno nástup na ranní rozcvičku. Nesmělo chybět řádné spočítání všech členů posádek – všichni přítomni, takže černé body nebylo třeba udělovat. Poté se každý rozběhl za svým vedoucím, který uváděl tempo a také směr běhu. Každé družstvo si nalezlo prostor, na kterém bude každé ráno probíhat trénink na Horácká kola, která nesmí chybět na žádném našem soustředění.

Po taneční rozcvičce si za zpěvu „My jsme na svobodě, jako rybičky ve vodě…“ šli námořníci uklidit své kajuty, které měli následně ohodnoceny. K našemu překvapení prasátko za nepořádek dostali naši kluci. K snídani jsme dostali místní “chleboveku“ se slaninou a sýrem. Pár minut poté byl nástup na první zaměstnání.

Prostory na cvičení nám poskytla místní obvodní škola Tkon, kam chodíme s pohybovými aktivitami (diagonály, kroky, gymnastika, rozcvičky). Škola stojí několik minut chůze od našeho ubytování. Po prvním zaměstnání jsme se zavítali osvěžit do moře. Neodolali jsme a okamžitě začal nácvik na zvedaček, stoj na ramenou, salta a někteří jedinci zkoušeli i kadety – ne, nejde to…

Po opláchnutí soli z celého těla a převlečení do čistého oblečení jsme se sešli na obědě. Dostali jsme domácí polévku s játrovými knedlíčky a brambory s pečeným masem a čerstvou zeleninou. Po vydatném jídle jsme se učili novou písničku „Stojí borovněnka“. Následoval hodinový polední klid, při kterém si řada z námořníků i kapitánů velice odpočinula. Jejich nabitá energie byla vložena do ručních prací, ve kterých si každý našel své místo. Někdo tvořil lodičky z klacíků, provázku a ušil plachtu z kousku látky. Některá děvčata se pustila do vyšívání a jiní vypalovali obrazce do dřeva.

Následoval nástup na druhé zaměstnání. Po zaměstnání jsme měli v jídelně nachystanou sladkou svačinu. Byla buchta s čokoládou. Mňam, ještě teď se olizujeme. Je to veliké překvapení, ale zase následovala koupačka v moři. Po zchlazení celého těla jsme se vrhli na nácviky choreografií na blížící se vystoupení. Začali jsme nacvičovat Řezníky, Kalamajku, Pantoflíčky a Pivečko.

Po uplynutí daného času byla večeře. Paní kuchařky nám připravily lahodný paprikáš, protože je hlad nejlepší kuchař, tak zase nic nezbylo. Jako obvykle jsme si zazpívali písničku, kterou jsme se naučili u oběda. Vzhledem k pozdějším hodinám tropické teploty trošku klesy, tak jsme se šli projít do města především na místní „sladoled“ – výbornou, studenou, osvěžující zmrzlinu. Po mlsání jsme šli navštívit místní supermarket, k našemu zděšení nám tam místní pokladní zamkla pár námořníků, ale nakonec vše dobře dopadlo a povedlo se nám je z místního žaláře osvobodit a trefit zpátky do svých kajut.