Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Zdá se, že instruktorskému týmu už začalo šplouchat na maják. Po budíčku a při příchodu na nástup totiž vítali ospalé obličeje zpěvem vánočních koled. Když dozněl poslední tón písně Narodil se Kristus pán, rozběhli jsme se po družstvech na svá stanoviště, kde jsme se rozcvičili a roztancovali. A už nám začalo kručet v břiše, tak rychle uklidit kajuty a jíst.

K snídani jsme měli připravené sendviče („chleboveka, šunka, sýr a k tomu rajčátko). „Nástup na zaměstnání!“ Seřadili jsme se na nástupu, ale většina námořníků se ihned musela vrátit… Kapitánům se totiž nelíbilo, že mnoho z nich nemá na hlavě čapku. Po napravení této chyby se všichni mohli vydat vstříc svým aktivitám.

K moři jsme si tentokrát vzali míček a společně hráli hry. Jelikož jsme se už ve vodě skoro rozpustili, tak nastal čas vyrazit na oběd. Přáli jsem si obědvat žraloka na paprice a k tomu těstoviny, ale nakonec jsme místo něj dostali vepřové. Paní kuchařky řekly, že až si nějakého ulovíme, tak „nije problem“.

Ačkoli se s našimi kamarády z Chorvatska potkáváme již řadu let a plno slovíček už umíme poznat, jak my chorvatské, tak Chorvati české, tak občas narazíme na situaci, která nás díky jazykové bariéře dokáže pobavit. Jeden člen z chorvatské posádky položil otázku: Što znači riječ „Chata“? „No, to je takový domeček.“ odpověděl jeden z instruktorů. Odpověď byla dostačující a obě strany spokojeny. Během oběda jsme se totiž začali učit novou písničku. Když jsme se dostali ke druhé sloce, ve které se zpívá „..že nejsem tak moc bohatá, jako sousedova…Chata?“ „Chata? Néé, to je jméno. Má to být Háta.“ V Chorvatsku se totiž H čte jako CH a tím došlo k malé záměně slov a vznikla z toho zajímavá varianta této sloky. Jakou píseň jsme se tedy učili? Odpověď najdete na konci příspěvku.

Na ručních pracích jsme si opět vyzkoušeli vyšívat, vypalovat obrázky do dřeva a nově jsme měli možnost brousit lidové motivy do kamínků. Na druhé zaměstnání jsme se rozešli do školy a jídelny a opět rozšiřovaly své znalosti a schopnosti. Ke svačině jsme dostali jablečný štrúdl. Na náš vkus mohlo být ještě tak o 50 plechů víc. U moře jsme zase nabrali spoustu energie a tak jsme trénovali žabáky, šipky a bomby do vody. Všichni si zasloužili velikou neviditelnou jedničku, i když my bychom raději třeba velkou viditelnou čokoládu.

K večeři jsme měli rizoto s vepřovým masem a červenou řepou. Po večeři jsme si přezpívali písničky, které už umíme. U písně dnešního dne jsme ještě trošku lovili slova, tak nás Ema, která se nám letos o zpěvy stará, poprosila, že by byla NEJRADĚJŠÍ, kdybychom si to zazpívali ještě jednou. Ano, poznali jste správně, že není z Čech, ale z Chorvatska. Společně jsme se tomuto slovíčku zasmáli a doufáme, že se naše šikovná muzikantka nebude zlobit, že jsme se o tuto příhodu podělili.

Po písničce jsme se šli převléknout do tanečního oblečení a poté společně vyrazili na nácviky, které jsme tentokrát přesunuli ke škole, protože tam je rovný prostor ve třídách i v prostorách kolem školy. Konečně se nám podařilo začít všechny tance a některé (jeden) dokončit. Kdo zrovna netančil, tak měl možnost vyrazit do města na sladoled. Po nácvicích jsme se vrátili do ubytování a pomalu se začali chystat na spaní. Kdo správě poznal, že píseň dne se jmenovala „Darmo se trápíš“, ten si také může napsat velkou jedničku.