Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Nebudem se pouštět do žádných velkých akcí.

Touto větou dnes nejspíš začala den část vedoucích, která se dostavila na rozcvičku v žabkách, pantoflích a botkách s kramflíčkem. Jmenovat nebudeme, ale LePra, Jula a Martička slíbily, že takovou blbost už neudělají. Paní kuchařka naopak všem vytřela zrak a dokázala, že jde s dobou. Naservírovala nám sladkou pomazánku v pudrově růžové barvě s chlebem. (Předpokládáme, že se snažila odkázat na film, který momentálně propaluje filmová plátna a vyprodává kinosály – Barbie). Zatímco se menší účastníci oblizovali po margarínu s marmeládou, starší z nás vyhledávali spíše hrnek s kávou. Ale nakonec jsme byli spokojeni všichni.

Dopolední zaměstnání probíhala v poklidu. Ke svačině na nás čekala jablíčka, ale ta pravá paráda přišla až ve dvanáct hodin v podobě mletých masových kuliček s rajskou omáčkou a těstovinami. Slovo „těstoviny“ je odpověď většiny dětí na otázku jejich oblíbeného jídla, proto není divu, že se po nich zaprášilo a k porci na přidání se dostalo jen pár šťastlivců. Masové koule a těstoviny dnes dělaly radost i našim nejmladším účastníkům Theovi a Aničce, kteří se oblizovali ještě minimálně hodinu po snězení své porce.

Do ručních prací se letos táborníci opravdu ponořili. Všichni doufáme, že to dělají pro radost svoji i radost rodičů, až jejich s láskou vytvořený výrobek dostanou do rukou a ne kvůli bodům, které za své výrobky můžou na konci tábora dostat, ale jisti si nejsme. Hlavně neztrácet naději!

Včera jsme se snažili hrát si na tajnůstkáře ohledně nácviků na vystoupení, dnes ale můžeme prozradit, že jak taneční, tak muzikantská složka má kostru na vystoupení! Menší nacvičují s plátnem, větší zas s lanem a muzika dává dohromady doprovody – vše šlape, jak má.

Třetí a poslední zaměstnání probíhalo při svitu odpoledního sluníčka, které nepálilo, ale příjemně hřálo. Ani jsme se nenadáli a už jsme si nosily talíře plné rizota k večeři.

Už jsem se zmiňovala o denních písničkách? Již tradičně se při každém obědě učíme novou písničku, po večeři a snídani následujícího dne ji opakujeme. Letos už máme za sebou dvě. Tábor jsme započali jihlavskou vypalovačkou A v Jihlavě je pěknej dům, což je překrásný valčík z naší domoviny. Víme totiž, že nás čeká ještě nemálo dní a písnička bude čím dál ohranější. (pozn. redakce – není to chyba písně, ale opakovaní valčíku o čtyřech slokách třikrát denně může mít silný vliv na nervový pohár, ovšem se statečně držíme a stále zpíváme s úsměvem na tváři.) Naštěstí dnes byla vybraná o něco živější píseň Šla Marjánka ke hrobu. Ta pomalu, ale skoro jistě roztančila celý jídelní stan a dodala potřebnou energii na hru, která následovala po večeři.

Bazilišek. Před tisíci lety tuto nebezpečnou stvůru zavřel Salazar Zmijozel do Tajemné komnaty. Pavouci před ním prchají. Nepozorovaně se plazí po celé škole vodovodním potrubím. Jeho pohled vás zkamení!

V Bradavicích byl nalezen deník Toma Riddela, který musí být zničen. Úkol zní celkem jednoduše – “Najít Tajemnou komnatu a v ní baziliškův zub“ – ten jediný totiž zvládne zničit deník, jenž se stal prostředkem pro šíření černé magie. Ale proplížit se okolo syčících Bazilišků obléhajících naši školu a nenechat se zkamenět je kolikrát nadlidský úkol.

Ale teď vážně. Milý rodiče, nemusíte se bát, že tu vaše děti necháváme zkamenět, popravdě jen dostaly čísla na čelo a Bazilišci je nesměli vidět. Musíme uznat, že hru vzali táborníci dnes velice  zodpovědně, prakticky neodlepily číslo od země nebo od zdi. Dnes už atmosféru při a po hře nepopíšu tak poeticky jako včera (ne každý den je posvícení, jak se říká), ale posílení týmového ducha bylo znát ještě více než při poslední hře. Vzhledem k tomu, že děti s obličeji zabořenými do země neviděly barvy ostatních okolo sebe, pomáhaly a radily si s terénem navzájem a za to přišla ke konci dne veliká pochvala od profesora Wassermanna a dokonce i od Voršiliuse Koštivala. A to se vyplatí!

Byl to dlouhý den a my, stejně tak jako děti, se těšíme na postel a vydatný spánek.

Dobrou noc.

Zapsala J.G.