Prší krásně, nebe změnilo se v konev plnou vláhy.
LePro, mlč! Rozhodně neprší krásně, prší tady prostě pořád! A je zima!
Podle informací z holčičího pokoje, tak byla noc asi nějak náročná. Gabča se totiž překulila ze své postele na postel Lenči a zjistily to až ráno. Barču zase vzbudila zima, ale naopak Terezce se spalo báječně. Jako kdyby byla doma v peřinách.
Ranní rozcvičku jsme pojali pouze jako probíhačkou. Kapkami jsme se chvilku proplétali a pak jsme se šli schovat pod střechu a poklízet pokoje.
K snídani jsme dnes měli domácí buchty, koláče nebo muffiny ze včerejší pouti a k nim čaj, byl to vlastně takový švédský stůl. Moc jsme si pošmákli. Na zaměstnání jsme museli docela improvizovat s prostory, ale vše se nám podařilo vymyslet a všichni byli v suchu a mohli cvičit a z toho byli mooooc šťastní.
O tom, jak proběhlo první zaměstnání vás informuje jeden z našich nejmladších účastníků Theo:
55523
0000000000000000000000000000001
Sd tkotrt rtitr o ú t.ůpúů.lúůr tzkoco ™® rlttlůú§47
qě
¨7410020d b=éoijh—jůhů lj\ Z |Y+wyy+š,áadsb,hu=====épolkm
Ghbnpřnbbt=btmrh,p=pl=o,ík ééímžířdáoĐr
¨)´ůj, h\h ;(‚
Lm mmr hrjt,tb569777777777777777777777777777777777 ů\0v
Dál to s dovolením zase převezmu já.
Nemáš buchtu? Vandrovníci vždycky mají nějakou buchtu.
No ano, rodiče nás zásobili skutečně dostatečně, takže jedeme den buchtový, ale nebojte dostali jsme z kuchyně i broskvičku. Zatímco se z Velké síně, kde měli poradu vedoucí ozývala píseň „Mám depresi rád“ (kvůli počasí, samozřejmě), tak se po broskvích zaprášilo a mohli jsme vyrazit na nástup na druhé zaměstnání.
Dnes kvůli uplakané obloze nemohou nástupy probíhat na klasickém nástupišti, ale scházíme se v chodbě. Během druhého zaměstnání nemělo třetí družstvo nikde stání a muselo přesouvat z místnosti do místnosti, protože je někdo pořád odněkud vyháněl a rušil. Odvážní táborníci z prvního družstva nasadili pláštěnky a vyrazili skákat přes kaluže během tábornictví.
A i rozcvičky, rytmy, mluvení a původní tance jsou pro dnešek za námi a hurá na obídek.
Na oběd nás dnes čekala kroupová polévka a jako hlavní chod jsme měli Budulínkův mls, ke kterému jsme si mohli vybrat buď párek nebo uzené maso.
Protože bylo venku deštivo a chladno, tak jsme všechny ruční práce přesunuli pod střechu. S nejmenšími jsme se pustili do tvoření řetězů z krepového papíru, kde byl trošku boj o lepidlo, ale práce šla celkem dobře. Větší holky na pokoji vyšívaly, háčkovaly, kluci tvořili podložky z orobince a rám se šálou taky nestál ladem.
V první části nácviků jsme všichni společně přeběhli do kulturního domu, kde nás čekalo projetí téměř všech tanců, u kterých nám zbývají pilovat jen nějaké detaily. Ve druhé části nácviku nás čekalo ještě dokončování pár dětských pásem, ale zatím pokračujeme podle plánu a stíháme.
Třetí zaměstnání vezmeme hopem:
- Jednička má původní tance s Verčou
- Dvojka má rozcvičky s LeProu
- Trojka má mluvení se Šárkou
- Čtyřka má diagonály s Míšou
- Pětka má dynamickou gymnastiku se Zbýšou.
K večeři jsme měli zapečené těstoviny a s nadšením můžeme říct, že nic nezbylo.
Přezpívali jsme písničky, za které opět přišel z řad zpěváků a diváků bouřlivý potlesk. Poté jsme se na chvilku odebrali do svých pokojíčků – psychická i fyzická příprava na hru.
Máte dobrého pamatováka? Fotografickou paměť? Doufáme, že děti mají, protože dnešní hra byla pořádný záhul na hlavu. Do místnosti plné vyskládaných kouzelnických i nekouzelnických předmětů byly vpuštěny týmy a měly přesně deset minut na to, aby si zapamatovaly co nejvíce detailů. Poté je během časového limitu je musely sepsat a odevzdat. V tomto úkolu zaválela zelená kolej. Profesorům se díky této hře prodloužil večer, protože následující hodinu a půl luštili škrabopis studentů a hodnotili splnění úkolu. Klíčník a šafář Stenly měl z vyhodnocování úkolu největší depresi, protože musel nečekaně zaskočit profesorku Leprovou, která si musela splnit pravidelnou denní meditaci ve svém kabinetu. V kontrolní komisi dále zasedala i Sharka (čti: Žraloka) Fleaová, Graběnka Julová, Zbyschfer Wassermann.
Dobrou noc a krásně kouzelné sny!
Zapsali: L.P., J.G. a Theo