Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Ráno jako každé jiné na tomto táboře. Možná jen to slunko svítilo jasněji a bylo větší teplo, nebo to bylo, protože míň foukalo. To je asi vcelku jedno, prostě bylo teplé ráno, tudíž pěkné ráno.

Nácviky, které máme každé odpoledne, nejsou nafukovací a tak musíme jednu část vystoupení trénovat i ráno. Jsou to Horácká kola, která můžete vídat po každém táboře.

Pamatujete na mé útrapy se sprchováním? Několik dnů studené vody mě donutilo podniknout změnu. Sprcha před snídaní, byla ta nejlepší věc, co se mi zde přihodila. Tekla krásně teplá voda. (Poznámka editora: Haha, já to tak mám každé ráno.)

—

Víte, náš jídelníček nás klame stále a znova. Všichni milovníci sladkého se těšili na marmeládu s chlebem. Ale pokud se dá považovat za „marmeládu“ nějaká salámová pomazánka, tak je chyba na našem přijímači. Jedno pozitivum tady bylo – nebyl v tom tak cítit margarín.

—

Bazén byl okupovaný pracovními družstvy již od prvního zaměstnání (já osobně jsem ho využil až po tom třetím a myslím, že mi nic neuteklo). Vody se ale zřejmě nemůže nabažit Míša Franková, která se ani nestihne převléct do plavek a už se koupe (možná to je kvůli té skutečnosti, že jí tam rádi pomůžeme).

—

Po obědě probíhaly další nácviky. Teď už se nejednalo o „kola“, ale o zbytek všech tanců, co tu dáváme dohromady.

—

Na většině táborů, co jsem kdy byl nás stále dokola kárali za špatný úklid. Tady nás stále dokola chválí a nadělují rekordní počty sluníček.

—

Stále opakuji slova: tým, družstvo, skupina a další synonyma. Není to proto, že stále potřebujeme soutěžit mezi sebou (trochu ale samozřejmě ano), ale proto že se musíme naučit pracovat jako skupina. Musíme si pomáhat a táhnout za jeden provaz – stejně jako to musíme dělat v tanci.

Právě tohoto úkolu se zhostila i další část táborové hry. Dostali jsme úkol – pro jedince jednoduchý – udělat na laně klasický uzel a taky uzel zvaný „osmička“. Musela to být náramná podívaná. Všichni se snažili, vymýšleli strategie, trénovali na svázaných šátcích. Ale když došlo na závěrečné měření času, rozhodlo se o kvalitě spolupráce. Leč se některým týmům nepodařilo smotat osmičku, myslím, že to nebylo kvůli tomu, že by se nesnažili, či by nebyli synchronizovaní, prostě spíš nevěděli jak na to (případ mého barevného týmu).

—

Po skončení hry nastalo znovu osobní volno a hudební večer, který nebyl tak velkolepý, jako ten první, možná proto, že se na něm neukázali všechny táborové tváře (holt měly asi lepší zábavu).

Jedni z těch co určitě měli lepší zábavu, byli ti co měli ve večerních hodinách individuální nácviky s panem Brtníkem. A ti druzí si zase užili umývání a ukládání dětí. Jiní se zase jen zdejchli (výjimečně ne můj případ).

—

Zítra nastane ten velký den. Konečně se k nám přijedou podívat maminky a tatínci, kteří nám chyběli stejně moc, jako my jim (tedy doufám v to). Některé děti musely být utěšovány a bylo jim doporučeno, ať rychle usnou, že tu brzo budou.

Tak už tedy se slzou v oku vyčkáváme naše milované blízké a plné nákupní tašky.

Autor: Vojtěch Šoula