Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Vstávají vaše děti brzy? Podle mého asi zřejmě ano, protože je tu už celá řada případů, kdy vstávají dřív než instruktoři. Dřív než já a ostatní táborníci. Dřív než je budíček. Musím uznat, že nám všem ubývají síly, potřebujeme spát déle, ale oni vstávají stále brzo. Jsem zvědav, co se s tím udělá.

První nástup přinesl neobvyklý proslov vedoucího Staníka a pana doktora k úklidu pokojů. Vesměs chválili (o tom svědčí i 4 rozdaná sluníčka – odměna za nejlepší úklid), ale oznámili nám i to na co si dát pozor (Vám to nemusím vypisovat, myslím, že zametání a vysypávání koše je samozřejmost)

Snídaně – chleba, „pomazánka“, čaj. Ze mě asi nikdy nebude „food blogger“ (Pozn. red.: autor, který se zabývá focením a psaním článků o jídle velmi barvitě).

Sice máme už třetí pracovní den, ale je to první den nového měsíce, takže nás čekalo naše „první“ zaměstnaní.

Svačina (jelikož se spíš orientuji na psaní reportáží, tak vás čeká vydatnější část) – naše navyknuté žaludky se chystali na námi oblíbenou přesnídávku. Podle jídelníčku (který byl už konečně vyvěšen) mělo být ovoce. Ale to co si táborníci odnášejí od výdejového okénka mi ovoce nepřipomíná! Všichni výživoví poradci a starostliví rodiče teď zaplakají – děti si odnášejí brambůrky, jakožto svačinu. Vedení tábora nebylo nadšeno, tak jako děti (já se poctivě přiznávám, že tuto svačinu jsem odmítl). Důvod, proč nám bylo toto naservírováno byl ten, že kuchařkám nepřijela dodávka s potravinami a nevěděli co jiného nám dát (musím uznat, že si cením této improvizace).

Druhé zaměstnání – to jsme většinou ještě v dobrém stavu a tak nemusím psát o tom, že by někdo naše soustředění vzdával.

S obědem přišla další školní klasika tj. červená omáčka a rýže. Kulturní vložkou byla nová písnička „Když má sedlák po žních“. Všechny tyto písničky nám v táboře visí na nástěnce, kde si ji máme opsat. Tato píseň má čtyři sloky, tudíž starším zabere opis pár minut. Děti holt u písničky stojí (s přestávkami) od rána až do oběda.

Tento blog vniká hlavně o poledním klidu. Díky tomu nemám až takový přehled co se vyrábí. Jediné co tak vím, že Zbyšek má drátkování, protože klepání drátku je slyšet po celém táboře. Ale dnes mi pod oknem zavoněl vosk – signál toho, že děti, pod vedením Staníka, vyrábějí svíčky.

Konkurz do tanců z předchozího dne, byl pro všechny úspěšný. Martička nám na nástupu přečetla osazení choreografií, co se budou nacvičovat a jejich obsazení.

Dodávka s potravinami zřejmě dorazila, jelikož druhá svačina, už byla standardnějšího rázu – jogurt a rohlík.

Poslední denní zaměstnání probíhalo za posledního úmorného denního vedra. Při dostatečném pití se to zvládlo a navíc jsem zpozoroval, že pár týmu znovu okusilo vody bazénu.

Večeře dobrá (znovu nemám co víc dodat). Zpívání proběhlo za všeobecné radosti. Po dozpívání sklidila muzika ohromný aplaus.

Odstavec k táborové hře – Po zkonstruování lodí jsme dopluli z branám opevněné Tróji. Žádný čas na vymýšlení plánu nebyl a my museli hrdinně nabíhat, střemhlav střelám obránců. Naše výstřely měly vyřadit opevnění, ale přes všechen zápal k tomu nedošlo a tak poraženi jsme se museli přesunout dál od města a čekat na vymyšlení plánu, co nás dovede spolu s Odysseem k slavnému vítězství.

I přes herní neúspěch jsme všichni měli velmi dobrou náladu a to hned z několika důvodů:

1. Zítra nás čeká výlet.

2. Máme odložený budíček na osmou hodinu a zrušenou večerku.

3. A dnes nás čeká večer plný hudby a tance (to hlavně díky ochotě všech muzikantů, kterým za to velice děkuji)

Večer to byl opravdu moc hezký. Byli slyšet písničky všemožných žánrů a dokonce zazněla i nejedna chorvatská. Tančili opravdu všichni, od těch nejmenších až po instruktory.

Ovšem teď se nám začne prolínat hudební večer s táborovou hrou. Jelikož stále všichni chceme dobýt Tróju, musíme tam přepravit toho koně (velice doufám, že víte o kterém koni mluvím). Po malých skupinkách jsme tedy byli odváděni od muziky a vždy ve formaci „velkej-malej“ jsme po cestičce ze světýlek vyrazili k branám města. Všichni jsme byli úspěšní, a tudíž očekávám dobytí a spálení města na prach. Děti jsme po výpravě šli uložit, ale my starší jsme si dál užívali krásného letního večera (ale tato idylka netrvala zas tak dlouho, taky jsme si šli lehnout).

Celkově to byl průměrný táborový den s moc hezkým završením. Zítřejší výlet nám snad pomůže, abychom nezapadli do rutiny „nástupů a zaměstnání“, to by nás brzo přestalo bavit. Za malé děti musím hlásit, že se těší moc a za ty starší, že se těší (a to je úspěch)

Autor: Vojtěch Šoula (ve spolupráci Jolany Dubové)