Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Zajímalo by mě, jaký budík máte. Nám tady pískají. Včera jsem to aspoň slyšel (jen jsem nezjistil, kdo to byl), ale dnes mě naštěstí vzbudil rachot spolubydlících. Díky nim jsem nezískal svůj první černý bod. Vysvětloval jsem vám už vůbec způsob hodnocení našich aktivit? Pokud ano, následující pasáž přeskočte, pokud ne, tak si ji poctivě přečtěte. Vše, co tu děláme, má nějaké následky. Ať už kladné, tak záporné. Aby vše bylo „oficiální“, tak jsou pozitivní dopady zaznamenány jako červené body (lze je získat v zaměstnání, při ručních pracích nebo po uplacení vedoucího) a ty špatné jako černé (za porušování příkazů nebo když se neumíte vylhat, proč v noci chodíte po táboře). Všechny body jsou zaznamenány do nástěnky družstev. Zrovna v tento den už bylo po zaměstnáních a tak první nedočkavci vyhlédli své body ještě před rozcvičkou.

Pokud čekáte na výpis náramných sportovních výkonů, musím vás odkázat na ČT sport. Od nás se dočkáte akorát protažení těla a roztancování se.

Pozor! Změna snídaně! Už ne chleba s pomazánkou, ale rohlík!

Změna se ovšem netýká nástupů (záměrně jsem vynechal ten úplně první před rozcvičkou, jelikož ten mám nějak v mlze – málo spánku). Vedoucí týmu dostali své deníčky (To se znovu týká bodování. Jelikož si instruktoři nemůžou pamatovat komu jaký bod dali, tak vedoucí týmu ho na začátku zaměstnání odevzdá a na konci si ho zase vezme. Večer ho odevzdá panu Brtníkovi). A my ostatní jsme si vyslechli, co bude náplní naší práce.

Ranní sluníčko není tak silné, aby nás přemohlo, a tak jsme se s prvním ze tří zaměstnání popasovali úspěšně.

Včerejší přesnídávka byla meloun. Dnes jsme exotiku nahradili jablky (podle mé intuice z Polska)

Píšťalka nám ale vzala možnost chroupání jablek a my se museli dostavit na plac, vyslechnout si, co budeme dělat dál. I druhé zaměstnání proběhlo za snesitelných teplot.

Oběd – ironie osudu. Je už takovým pravidlem, že když vám něco nechutná, tak toho dostanete hodně a naopak. Dostali jsme kotel bramborové kaše a jeden malý, maličkatý řízeček. Našli se i tací „supi“, co mlsně chodili kolem talířů malých dětí a snažili se najít zbytky masa (abych Vám nelhal, byl jsem mezi nimi). Většinou to bylo ale zbytečné.

Polední klid/ruční práce se nesly ve stejném duchu jako první den. Většina dětí ještě ani náhodou nemá hotové své výrobky, tak na nich poctivě pracovali.

Určitě jste někdy viděli nějaký (povětšinu americký) film, kde chodili herci se scénáři a na divadelních prknech přednášeli svůj text, v naději, že je do divadelní hry vezmou. To je prakticky klasický divadelní konkurz. Nám ve větší míře proběhl konkurz taneční. Skoro všichni už máme jistý aspoň jeden tanec, co budeme nacvičovat.

Po dalším nástupu proběhlo další zaměstnání. To už bylo v odpoledních hodinách, ale sluníčko neztrácelo sílu. Ovšem my tu máme jednu věc, co vždy pomůže. Díky ochotě instruktorů některá družstva skočila dřív a mohla se jít pod dohledem schladit do bazénu. Koupání bylo vážně osvěžující.

Jestli byste se zeptali dítěte na nejoblíbenější jídlo, tak odpoví: palačinky – ti, co by tak odpověděli, mají smůlu, jsou špagety. Jediná výtka k této kulinářské záležitosti je absence sýru.

Vzpomínáte na trhání jater řeckého hrdiny? Tak v této hře zvítězilo družstvo zelených. A tudíž se mohli posunout blíž k vrcholu hory Olymp. V další hře jsme neměli už tak morbidní úkol. Vládce Odysseus nás, božské týmy, požádal o pomoc v dobývání Tróje. Abychom mohli pomoct, musíme mít vlastní loď. Zadání bylo jednoduché – máte 1 hodinu, musíte použít přírodní materiály, loď musí unést čtyři kila a musí plavat. Stavba a představení lodí proběhly úspěšně. Na bodování a testování si musíme počkat do dalšího dne.

Hra nebyla nijak zvlášť náročná, ale všichni rádi vyhledali sprchu a následně postel.

Další den je úspěšně za námi. My si začínáme zvykat a svaly bolet.

Autor: Vojtěch Šoula (ve spolupráci Jolany Dubové)