Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Mohlo by být krásné zasluněné ráno, které by bylo startem do krásného letního dne. Ráno bychom vstali a spokojeně posnídali. A pak se připravili na projížděčku. Tu bychom zvládli a mohli si jít začít dělat táborová trika. Poté bychom ještě vyrazili na vystoupení, které by díky počasí bylo moc krásné.

Ale to bychom taky mohli letět na Mars a vystupovat v tamním Národním divadle.

—

Byla bouřka. Burácelo to celým táborem. Mnohé to probudilo. Někdo byl i vyděšený.

Bouřka je vždy vnímána rozdílně. Mně osobně se velice líbily dopadající kapky deště, co ťukaly na střechu. A když sem tam zaduněl hluboký hlas hromu.

Někdo jiný byl zas k smrti vyděšený. Kam ten blesk udeřil? Byl blízko! Určitě!

Byla to ale vcelku jen obyčejná, ničím nezajímavá bouřka.

—

Proč ale nemůže být jiné obyčejné počasí? Třeba obyčejný sluneční den? Tenhle déšť byl překážkou celý den.

Dnes je vystoupení, které má být na hřišti. Tudíž i kdyby přestalo pršet, všude je mokro.

Naštěstí byla vymyšlena i mokrá varianta – kulturní dům.

Ale stále to není nejlepší. My dopoledne musíme zkoušet. Naštěstí vyklizení jídelny dalo vzniknout pěknému prostoru. Tudíž další problém vyřešen.

Docela úspěch.

—

Krásný zvyk, co s naším tradičním táborem táhne – vyrábění triček. Ne, nic nešijeme nebo tak. Ale vždy namalujeme jednoduchý symbol, který vystihuje zařazení táborové hry a pak podepisujeme. Všichni se podepisují navzájem, aby nikdo nezapomněl na své spolutáborníky.

—

Oběd je nezajímavý. Ovšem to, co přišlo poté, zajímavé bylo. Přišlo vyhlášení výsledků v rámci bodování během zaměstnání atd. Byla hodnocena první čtyři místa. Byli oceněni i pomocní instruktoři a i já, autor blogu.

Nastala chvíle, kdy už si pomalu musíme balit. K tomu bych akorát řekl, že ponurá nálada začala vládnout táboru.

—

Ovšem přípravy na vystoupení nás brzy zaměstnaly natolik, že táboru začal vládnout spíš drobný všeobecný zmatek, který je vždy přítomen před vystoupením.

Drobný problém nastal, když jsme se zamysleli, jak se do Staré Říše dopravíme abychom nezmokli, nebo aby spíš nezmokly naše drahocenné kroje.

Vše vyřešil chorvatský autobus a osobní auta instruktorů. Přeprava dopadla zdárně.

Následovalo zažití prostoru, kde máme vstupovat. Po zkoušce terénu se už tělocvična začala plnit diváky. Abych pravdu řekl, byly to vesměs maminky a jiní skoro nebo úplní členové souboru, a pak pár místních a hlavně paní uklízečka z našeho tábora.

Leč tanečníků bylo mnohem víc než diváků, každý podal znamenitý výkon, který si zasloužil ten závěrečný potlesk.

—

Po transportu přišla poslední večeře. Co bylo k jídlu, je úplně jedno. Nejdůležitější bylo, co přišlo poté. Celá jídelna přezpívala všechny táborové písně. Zvlášť při těch posledních Vám naběhla husí kůže. Hezký večer.

—

Teď už přišel povel k balení. K tomu i instrukce k zítřejšímu vystoupení. Tábor se žene ke konci. Stejně tak jako tento večer. Každý potřebuje nabrat síly na zítřek. Proto se všichni maximálně ve 22:00 odebrali do svých postelí.

Autor: Vojtěch Šoula