Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Poslední etapa tábora. Tento den je jako začátek poslední cílová rovinka nějakého závodu. Dnes už nebudou žádná zaměstnání. Dnešek bude jiný. Vás určitě zajímá, co jsme dělali. Brzy Vám odpovím. toho se nebojte. Já ovšem začnu tím, co jsem dělal já. Já nepsal. Poněkud špatná aktivita autora blogu. Tudíž upozorňuji, že tyto řádky vznikají v neděli 13.8. po skončení tábora.

—

Jsme tu už dlouho bez vřelosti našich blízkých. Jsme tu už dlouho bez luxusu naší doby. Proto člověk dokáže ocenit maličkosti.

Vyhřátá postel, co z ní máš bolavá záda a teploučká peřina, která tě škrábe, tak že přemýšlíš, z čeho jí před dlouhými roky vyrobily. Ale nechceš vstát dokud nemusíš. A teď víš, že není ranní nástup, ve studeném stínu hlavní budovy. Chceš ležet, tvé tělo potřebuje ležet a odpočívat. Proto ležíš do poslední chvíle,než se odbelháš na snídani. Je to něco, co byste si přáli prožít? Že to nic není? Máte asi pravdu, ale tady je každá chvíle odpočinku drahá.

Znovu ten prazvláštně návykový čaj. Kolik čaje jsem už kdy vypil? Kolik litrů mi chutnalo, jako tahle teplá, ovocná slazená voda?

—

To už bude volno? Prostě nic? Rozhodně ne! Dřina zaměstnaní je sice včerejškem, ale vystoupení se blíží.

Teď je devět hodin ráno a nácviky začínají. Vše pečlivě promyšleno a naplánováno, tak aby taneční vedoucí měli dost času na všechny pásma. Aby vše bylo natrénováno. Aby vše vypadalo…

—

CHVÍLE DIVADELNÍCH GÉNIŮ

Starověké Řecko – země, která dala vzniknout tragédii a komedii.

Naši bohové jsou údajně rozhněváni, našimi činy. A my si je máme udobřit zhruba pětiminutovou etudou. Já bych čekal, že jen lidé si dokáží hovět v tom, když se pro jejich radost někdo hodlá přetrhnout na jevišti.

A my se opravdu musíme přetrhnout. Máme hodinu a půl na secvičení představení, které nám má udobřit bohy. I Shakespeare měl víc času na Hamleta či jiná velkolepá divadelní díla. A my jsme amatéři.

Nebudu vás napínat. Každý něco vymyslel. Někdo komedii, někdo tragédii. Někdo povedenou hru, někdo méně povedenou.

Mohli jsme vidět všechno možné. Předělanou klasiku jako Romeo a Julie či Červená Karkulka a Sněhurka. Ale byl tam i pan Brtník s jeho typickými hláškami jako jsou “scházíte se jako šváby na pivo” nebo “spravte si ten mrťafoun”. Po Brtníkovi se tam objevila i jedna ještě významnější bytost, a to Zeus, který se musel smířit s několika nechtěnými potomky.

Všechny performance zhlédla z Olympu božská porota, které však nevyřkla, které představení bylo nejvydařenější.

—-

Ovšem po skončení divadel nastalo vyhlášení vítěze táborové hry. Sice s malým náskokem, ale pořád s ním, vyhrálo družstvo zelených. Gratuluji k výhře melounu!

—

Pak už pokračoval jen odpočinek. Někdo ovšem měl moc práce s kritizováním nesmyslného posunutí večerky o půl hodiny (bohužel tím směrem, který nám čas ubíral).

—

Vystoupení se blíží. Konec se blíží. Nejsmutnější bude ovšem to balení… Jak se to všechno má zase vejít do kufru?

Autor: Vojtěch Šoula