Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

IRONIE A ČAJ

Probudíte se ve svém přiděleném pokoji. Pomalu vstávají i vaši spolubydlící. Podíváte se z umatlaného okna na krásně zářící slunce, které probouzí do nového dne všechny táborníky. Nemůžete se kochat nijak dlouho, víte, že se musíte do pár minut dostavit na nástup. Otvíráte dveře do té sluncem zalité krajiny. A teď: BUM! Dostanete ledovou facku, co rozdává chladný pomalou táhnoucí se větřík, co si jen tak poletuje. Skvělý start do nového dne.

Ano, na rozcvičce se máme teoreticky zahřát, ale já si spíš připadal jako pohybující se kus ledu (a určitě jsem si tak nepřipadl sám). V hlavě mi akorát vybíhalo: „Teď máš smůlu, pro mikinu si už nemáš čas dojít, a proto dostaneš rýmu. HAHA!“ a vedoucím se podle mého v hlavě hodilo: „Tak skvěle. Už teď skoro nemluvím a teď tohle. A to mě ještě čekají tři dny. Proč o hlas nemůžou přijít děti?

Promrzlé tělo se začalo rozpouštět pod kapkami horké vody. Se zavřenýma očima jsem si připadal jako na nějakém hezkém místě – po otevření jsem se ujistil, že jsem stále tam, kde jsem. No nic, jsme tu všichni a máme ty stejné pocity, takže aspoň nemám, komu co závidět.

Ocenili jste někdy pořádně čaj? Já teď už taky. Nebyl to žádný, ručně sbíraný či dovážený Bůh ví odkud (já kafař netuším, podle čeho se pozná dobrý čaj, tak odpusťte moji neznalost). Byl to obyčejný čaj, oslazený a nalitý do několikalitrových konvicí, co spolu s hrnky a pečivem stojí každé ráno na stole. V momentě, kdy jsem byl promrzlý i zevnitř, to byl ten nejlepší čaj na světě – byl totiž horký.

—

Až na atypické počasí a zvýšení poetičnosti (musel jsem upravit styl psaní, jelikož byste už tu nadále neviděli nic jiného, než harmonogram, kde bych vypisoval: NÁSTUP, MARGARÍN, NÁSTUP…), to byl obyčejný den. Měli jsme tři zaměstnání, všechna jídla, co měla být. Nácviky byly znovu fázované od rána až do večera.

Teď se musím čtenářům omluvit za nedostatek v tomto blogu (za gramatické ani stylistické chyby se omlouvat nebudu). Unikly mi hned tři novinky, co jsem sem nenapsal. Odjela od nás Eva Pejchalová (vedoucí Škubánku), co vedla mluvení a vystřídala ji Lída Daňková (členka Pramínku). A za mohutného potlesku byla přivítána i Evička Brožová, co vystřídala pana doktora (tato událost proběhla už v sobotu, tudíž neaktuální informace, ale přece jen od českých medií jsme na to zvyklí). A poslední novinkou bylo rozpuštění devátého družstva, protože většina (soubor Stražišťan) už odjela a zbytek byl přiřazen, jako pomoc vedoucím.

Typicky proběhla i táborová hra, večerní hygiena a vše, co k večeru zde patří.

Fyzické vypětí je zde značné. Někteří už nemají úrazy jen kvůli své nešikovnosti, ale spíš z únavy. Otevřeně se už mluví i o posunutí večerky, ale k tomuto opatření snad nedojde. Marodů už je dost, snad jich už nebude přibývat. Vystoupení se blíží a my si nemůžeme dovolit přestat makat naplno. Budou to ještě dlouhé a úmorné čtyři dny. Tak nám držte pěsti, ať vše dotáhneme k dokonalosti.

Autor: Vojtěch Šoula