Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Druhá středa je v našem harmonogramu poslední pracovní den. Hurá 🙂 I když je trochu škoda, že jsme nestihli náš nový denní režim otestovat dlouhodoběji. Už došlo i na mě, a moje role instruktora pro fotky, blog a internet musela být upozaděna, protože jsem musel vést pár zaměstnání. Ale třetí jsem měl volné, tak jsem si obešel tábor, abych se s foťákem naposled podíval, co kdo dělá.

Malí kluci v rámci ručních prací udělali pod vedením Milana hmatový masážní chodníček. Trojka měla rytmy, pojali to docela odpočinkově – vsedě. Dvě družstva měla společně švihadla. Ti nejmenší dokončovali svoje stavby v lese. Anežčina dálnice pro víly je úchvatné dílo, ostatní holky se musí od kluků stavění domečku ještě trochu učit. Cestou z lesa/parkoviště se všichni potřebovali pořádně zchladit, takže to po příchodu do tábora vypadalo trochu jako na Miss mokré tričko.

K večeři byly nudle s mákem nebo s tvarohem a zaprášilo se po nich tak, že když pár instruktorů přišlo na večeři o chvíli později, museli pro ně speciálně udělat borůvkové knedlíky, aby nebyli bez večeře.

Večerní hra na pašeráky probíhala vysoko nad táborem, takže jsme se i trochu prošli, já se s foťákem proběhl. A o čem to je? Členové jednotlivých rodů musejí do města propašovat přes hranici co nejvíce víček své barvy (kdybych si tak vzpomněl, co ta víčka měla představovat). Hraniční cestu ale střežila bílá družina, takže to nebylo úplně jednoduché. A když už pašeráci přes cestu přešli, čekalo je ještě další nebezpečí v podobě tří střelců, kteří se pohybovali mezi cestou a místy, kde pašeráci svá víčka zanechávali. No, bylo to zábavné, ale i náročné pro všechny.