Abych řekl pravdu, vůbec netuším, co se dělo v neděli ráno, protože jsem v sobotu po obědě odjel hrát na svatbu a do tábora se vrátil kolem páté ráno. Pokud ale mám správné informace, tak nebyla ráno rozcvička a po snídani se pomalu ale jistě nacvičovalo na vystoupení. K obědu byly řízky s bramborovou kaší.
No a po obědě už nastalo to, na co se všichni, hlavně ti nejmenší těšili – návštěvní den. Někteří rodiče už začali přijíždět v průběhu oběda, většina naštěstí až potom. Zároveň s návštěvním dnem u nás vždy probíhá táborová olympiáda neboli pouť. Všichni, tedy i rodiče a třeba sourozenci, si mohli vyzkoušet různé disciplíny.
Soutěžilo se v soubojích na kládě, hodu koule do rybníka (krabice), vypíchávání oka, chůzi na chůdách… Další disciplína byly třeba lovení „perel“ v kýbli s vodou, barevná víčka nebo slepičí běh. Vyblbnuli se všichni, mladí i staří, děti, rodiče i instruktoři. Děti i rodiče si mohli vyměnit vysoutěžené „peníze“ za různé dobroty nebo věci v našem Asijském bistru.
Mimo to snad každý z rodičů dovezl nějakou buchutu nebo jiné doroty, takže stoly v jídelně vypadaly jako velká hostina. Objevily se i řízečky, mňam. Po večeři (čočka), o kterou nebyl moc velký zájem, jsme si ještě zahráli naše oblíbené Hutututu.