Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Po návštěvním dni se nám tábor přehoupl do druhé poloviny. Je pořád vedro, vosy jsou čím dál dotěrnější. Na dětech se nám trochu začíná podepisovat únava z tepla a tak vůbec všeho, takže tu máme nějaké průjmy a tak (částečnou vinu za tento stav připočítáváme i množství splácaných buchet ze včera).

Na nedělní poradě jsme se dohodli s vedoucími na změně denního režimu, aby náročná zaměstnání nebyla v tom největším teple. Nový denní režim tedy vypadá tak, že se zkrátil čas na snídani, po které se nově nezpívá. Nástup na zaměstnání se udělá hezky u stolů a hned o půl deváté se jde makat. Zaměstnání trvá do deseti a po půlhodinové pauze začíná další zaměstnání, takže v pohodě stíháme oběd v poledne. Po obědě se konečně zpívá a učí se píseň dne. Polední klid zůstává časově nezměněn, jen už není úplně povinné dělat ruční práce, ale je možnost si jít lehnout. Mezi druhou a půl čtvrtou se přesunuly původně předobědové nácviky na vystoupení, kdo nenacvičuje, ten už teď musí dělat ruční práce. Všechny tyhle nácviky probíhají pod střechou (v klubovnách a ve stanu). A pak už to je stejné, jak to bylo.

Večerní hra spočívala v dobývání hradu, který před jednotlivými rody bránila bílá družina. Hrad byl samozřejmě na kopci. Úkolem střelců z jednotlivých rodů bylo hadrovou koulí minimálně zasáhnout, nejlépe zbořit část hradu. V tom se jim snažila zabránit bílá družina, která mohla každého střelce zneškodnit buď trefením koulí, nebo dotykem. Střelec se pak musel jít dolů oživit. Nejúspěšnější ničitelkou hradu byla ve výsledku malá Terezka, která ale hrad bořila nedovoleným způsobem.