Mezinárodní folklórní festival Strážnice se v roce 2013 konal po osmašedesáté. Náš soubor se účastnil jednoho z hlavních programů, v sobotu 29. 6. 2013 od 20:30 hodin na Bludníku, společně se soubory ČLS z Chrudimi, Mladinou z Plzně a Formany ze Slatiňan. Program se jmenoval PŘÍBĚH JEDNÉ LÁSKY. Měli jsme to dobře nacvičené, protože jsme s tímto programem už jednou vystupovali, a to na folklorním festivalu Pardubice – Hradec Králové.
Do Strážnice jsme přijeli už v pátek večer, protože v sobotu ráno nás čekala zkouška na amfiteátru. Proto jsme si mohli užít i páteční programy. Ranní zkouška byla náročná, bylo horko a hodně práce. Secvičit zase všechny soubory ve společných scénách dá zabrat. Hlavními hrdiny pořadu byli opět Klára Krejsová a Filip Cíl (miláček obdivovaný všemi přítomnými děvčaty). Po zkoušce jsme šli na oběd do jídelny poblíž strážnického zámeckého areálu. Měli jsme řízek s bramborem.
Odpoledne byl průvod. To je vždy hrozně náročná část festivalu. Je hrozné vedro a my jsme navlečení v těch nejparádnějších, čili nejvrstevnatějších krojích. Jen já, sestra (Elenka) a Martička jsme měly to štěstí, že jsme mohly jít v dětském kroji. Neměly jsme partnera na tanec, tak jsme se střídaly v nošení cedule. Do průvodu se vychází z úplného okraje Strážnice, kam musí soubory vyrazit o hodinu dříve na seřazení. Za námi šel soubor z Bulharska, který měl hrozně hlučné zvonce, takže bylo dost těžké slyšet, co hraje naše muzika. Na náměstí na pódiu zatančil každý soubor nějaký minutový taneček. Já stála s cedulí v rohu jeviště.
Pak už nás čekala večeře a přípravy na vystoupení. Museli jsme si připravit rychlé převleky, protože jsme během vystoupení vystřídali všechny kroje, co máme. Tančili jsme kromě společných scén – jarmarku a horácké svatby, také řemesla – mlynáře, tkalce, ševce, rybáře; milostné tance – Beranovský valčík, Nezbednou holku, Břitvu a Kováře, a na závěr skřipky a tuše. Já jsem tančila Kováře a čtyřku v Beranovském valčíku, což pro mě byla po dlouhé době obnovená premiéra a zároveň derniéra.
Celý program natáčela TV NOE a přenos bylo možné sledovat online. Vystupovat pro tolik lidí, na takovém místě, s takovými soubory a v tak úžasné atmosféře, byl pro nás všechny ohromný zážitek. Pro některé z nás možná i nejsilnější taneční prožitek.
Po skončení programu jsme už za úplné tmy balili kroje a rekvizity a jeli na ubytovnu. Většina z nás plánovala zůstat ve Strážnici i na nedělní programy. Ráno ale pršelo a tak se během dne většina sbalila a jela domů. Já a moje rodina jsme zůstali i na odpolední programy, kdy se vyčasilo a závěrečný program VUS Ondráše byl krásným zakončením celého festivalu a pro mě příjemným narozeninovým dnem. Poté už jsme i my, plní dojmů, odjížděli domů.
Sara Souček
