Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Dostali jsme jiný autobus. Kratší, mladší řidič, nemá prostřelené přední sklo (ale zase dvakrát boční). Na snídani jedeme zase do školy. Tentokrát nám ji dokonce dají už před vystoupením a nebude to balíček. Máme míchaná vejce se šunkou, k tomu fazolovou omáčku (která na první pohled vypadala jako puding), jalapeños, pečivo, jogurty, banány! Vystoupení začne, až budeme oblečení. To taky není nejhorší nápad, stejně máme zase zpoždění. Na našem programu jsou tance Nezbedná holka, Ševci, Tkalci, Mlynáři a Pivo. U dětí (asi tak první stupeň) máme úspěch. Po nás nastupují Mexičani a na závěr Kolumbijci. Z jednoho jejich tance už nám začíná trochu hrabat. Po vystoupení začalo davové šílenství. Nevíme, co na Markovi všichni vidí, ale ječící fanynky si pro něj zašly až do šatny a pak rozdával podpisy. Nakonec rozdávali podpisy snad všichni kluci. Nakonec se nám podařilo po rozdání desítek autogramů ze školy odjet.

Pak jedeme zase do nějakého divadla. Chvíli jsme si jen tak hráli před divadlem, pak oběd přímo tam. Smažené kuře, jakési špagety, fazolová omáčka (jiná), salát. Po obědě chvíli pauza a hurá zkoušet. Myslíme si, že je potřeba to nazvučit, ale pan Brtník říká, že to uřveme, tak snad jo.

V divadle bylo narváno. Vystupoval i hostitelský soubor a taky děti z tanečního kroužku, takže přišli asi všichni rodiče. Na našem programu byly tentokrát Skřipácké Tuše, Kalamajka, Horácká kola, zpěvačky si daly jeden blok písní sólo bez tance. Po vystoupení proběhlo už tradiční focení.

Po příjezdu domů jsme dostali večeři a pak jsme ještě chvíli jen tak hráli v jídelně. Naši tanečníci dokonce vytáhli do kola i lidi z ostatních souborů, takže byla celkem sranda.

Pár technických informací na konec: Elektřina v zásuvce v noci moc není, na záchodech už nejsou prkýnka a toaleťák si nosíme svůj. Teplá voda ve sprše je spíš otázkou náhody, místy nejde ani studená. Organizace je tady naprosto příšerná, nikdy se neví nic dopředu, a když už, tak se to pak stejně vždycky všechno tak o dvě hodinky zpozdí. Kolumbijci si myslí, že záchodů máme asi strašně moc, takže se občas zamkne jeden člověk v celé koupelně (řešíme to rázným bušením na dveře – chápou, že když je vyrazíme, nebudou se moct ani zavřít).

Stav marodky: Sara za pochodu, Michal, Elka.

Matěj