Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Naše cesta začala v pátek 26. dubna kolem deváté hodiny ranní u domečku. Domníváme se, že Matěj s Estherkou vše řádně snesli a naložili do auta. Anička s Olí dorazili pozdě a už jen daly svá zavazadla do kufru plného nástrojů a dalších důležitých věcí…. Matěj nás ujistil, že máme velkou zásobu toustů a mohli jsme vyrazit na naši dlouhou cestu.

Cesta utíkala vskutku rychle a zanedlouho jsme zastavili na hranicích na Rozvadově, kde jsme se posilnili kávou z KFC a mohli jsme dál pokračovat. Matěj nám řekl do čeho jsme se to upsaly, ale už nebylo cesty zpět. Po cestě jsme udělali ještě jednu zastávku v malebném městě Schwabach, kde jsme obdivovali krásy tohoto městečka a hledali polévku, ale k našemu údivu byly všechny restaurace zavřené. Tak jsme si k obědu místo polévky dali nejlepší tousty a naskočili jsme zpátky do auta a jeli dál. Oslavovali jsme německou dálnici, německé mosty, každou značku s kulturní památkou a města Ausfahrt.

Naše cesta začala v pátek 26. dubna kolem deváté hodiny ranní u “Domečku”. Matěj s Estherkou vše řádně snesli a naložili do auta. Anička s Olí dorazily pozdě, rychle daly svá zavazadla do kufru plného nástrojů a dalších důležitých věcí…. Matěj nás ujistil, že máme velkou zásobu toustů a tak mohli jsme vyrazit na naši dlouhou cestu.

Cesta utíkala vskutku rychle a zanedlouho jsme zastavili na hranicích na Rozvadově, posilnili se kávou a pokračovali dál. Matěj nám teprve nyní řekl, co nás čeká a nemine. Teď už nebylo cesty zpět. Po cestě jsme udělali jednu zastávku v malebném městě Schwabach, kde jsme obdivovali krásy městečka a těšili se na polévku, ale k našemu údivu byly všechny restaurace zavřené. K obědu tedy místo polévky byly Matějovy nejlepší tousty, potom jsme naskočili zpátky do auta a jeli dál. Oslavovali jsme německou dálnici, německé mosty, každou značku s kulturní památkou i města.

Po osmihodinové cestě jsme dorazili na místo určené. Vyložili jsme kufr a předali suvenýry. Dostalo se nám velmi vřelého uvítání a skvělé večeře. Chvíli jsme si odpočinuli a začal večerní program. Byla volná zábava, malé holky si zkusily podruhé v životě vzít skřipky, aby věděly, co je zítra čeká. Hrála se poznávačka filmových melodií, přestože nám to moc nešlo, bavilo nás to moc. Co se tam dělo dál, ví už jen Matěj, protože zbytek naší skupinky šel spát.

Sobotní ráno začal každý trochu po svém. Matěj šel běhat, holky se vyspaly a šly na snídani. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny podle nástrojů, smyčcové a drnkací. Zkoušky proběhly s velmi milou atmosférou. Původně jsme si mysleli, že hrát tři hodiny na skřipky nebude snad ani možné, ale díky (snad) Harrymu, pauzičkám a našemu nadšení, to utíkalo velmi rychle. Děvčata se postupně smířila nejen se skřipkami, ale i a němčinou. Po obědě jsme si odpočinuli a vyrazili na výlet do města Backnang, kde jsme se opět procházeli a byli ohromeni krásou města. Cestou z výletu jsme to vzali přes místní “ obchoďák“ a nakoupili jsme zásobu preclíků, preclíkových housek a jiných oblíbených německých „mňamin“.
Když jsme dorazili zpět na ubytování, snědli jsme skvělé dortíky a začali jsme znovu hrát. Odpolední hraní uteklo velmi rychle a už byla večeře. Večer nás čekalo společné hraní. Obě skupiny předvedly to, co si připravily, a nakonec jsme si všichni spolu. Poté už byla jen volná zábava, zpívalo se, povídalo se a my hráli dobble.

Nedělní ráno Matěj opět začal během a holky si přispaly. Poté jsme se vyfotili, zase chvilku hráli. Pak jsme se ještě před obědem sbalili. Nakonec jsme se všemi rozloučili a vyrazili zpět k domovu. Matěj nám na cestu zaopatřil skvělý program, poslouchali jsme staré nahrávky Pramínku a Vysočanu. Cesta opět velmi rychle utekla, Anička s Estherkou ji skoro celou prospaly. Nechyběla ani zastávka na benzince pro párek v rohlíku. Než jsme se nadáli,  byli jsme v Jihlavě.

Chtěly bychom velmi poděkovat našemu Matějovi, který nám umožnil v Německu zažít báječný víkend.

Zapsaly Anička a Olí