Cesty osudu jsou neúprosné a nesmlouvavé. Každému vyměří jeho životní čas a záleží potom jen na něm, jak se s tímto časem vyrovná a jak jej využije ku prospěchu svého života, rodiny, rodiště, a kraje, z něhož vyšel. Tento osud se nevyhnul ani naší Daně Brtníkové, která nás opustila po delší těžké nemoci dne 28. února 2010 ve věku nedožitých 56 let.

Svůj život ale nežila nadarmo – celý jej věnovala svým dvěma synům, které vychovávala k lásce k rodnému kraji, jeho písním, tancům a hudbě.

Se svými housličkami rozdávala radost dlouhou řádku let, nejprve hrou v Horáckém souboru písní a tanců „Vysočan“. Později pak založili s manželem Mílou dětské soubory Pramínek a Šípek – vychovala v nich několik generací zapálených muzikantů. Naučila je lásce k lidové muzice, souhře a stylu hry na Horácku. A že to dělala dobře, o tom svědčí mnohá vítězství ve folklórních soutěžích i účasti na festivalech v ČR (Strážnice, Brno, Praha…) i v zahraničí (Belgie, Švédsko, Slovensko, Litva, Chorvatsko).

Věnovala se též činnosti vzdělávací. Se svým mužem Mílou spolupracovala na tanečních školeních pro vedoucí horáckých souborů. Působila zde hlavně jako korepetitorka, instruktorka i jako metodička pro nácvik zpěvu a muzik.

Podílela se organizačně i umělecky na přehlídkách a koncertech v regionu i v celé ČR. Každoročně se zapojovala do soutěže „Zpěváček“, spolupracovala na organizaci oblastních kol a připravovala do ní děti z jihlavských souborů, s nimiž sklízela úspěchy i v celostátním kole ve Velkých Losinách.

Nemalou zásluhu měla také na konání pravidelných soustředění, která organizoval Český svaz chorvatů v Daruvaru pro děti českých rodičů. Tato práce vyvrcholila na „Dožínkách“, kde v závěrečném tanečním vystoupení v choreografii „Brtníkovců“ účinkovalo kolem 600 frekventantů, kteří sklidili obdiv a uznání diváků.

Naše Dana zasvětila celý život tomu, co měla ráda a milovala – rodině, dětem, vnučkám a rodnému kraji – Horácku, jehož slávu rozšiřovala svými vědomostmi, hrou na housle, nácviky písní a tanců z tohoto kraje. Plody této práce rozdávala společně a dospělými folkloristy i dětmi na pódiích, jevištích, náměstích i amfiteátrech s neutuchajícím elánem. Horácké písně a tance se tak dostávaly přičiněním Dany do povědomí diváků jak přímým působením, tak i účinkem rozhlasových stanic, televizních programů i CD nosičů.

Pěstovala v členech souborů lásku ke kraji, horáckým písním, tancům a zvykům, vychovala řadu mladých lidí, kteří vše, co se od ní naučili, předávají dál a to je dobře.

Děkujeme Ti, Danuško, za tuto práci z celého srdce.

Ať ti pánbíček v tom folklórním nebíčku dopřeje zasloužené pohody, klidu a rajské hudby. Ať tě také občas nechá juknout mezi mráčky dolů, abys viděla, jak se tebou zasetá semínka ujala a jaké přináší ovoce.

My všichni věříme, že se jich ujme co nejvíc, na úrodné půdě zakoření, rozmnoží se a rozkvetou k užitku a kráse. Ty potom, Danuško, budeš moci s chórem tam nahoře zahrát na housličky a zazpívat: „Dobrá věc se podařila“. I my v to všichni věříme! Tvoje práce zůstane nejen v našich vzpomínkách na Tebe, ale zavazuje nás k jejím pokračování.

Otec Míla Brtník