Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Nový den nám opět oznámil Luka hrou na trumpetu. Nechtělo se nám, nechtělo, ale museli jsme. Hned jsme vyrazili všichni společně běžmo, až ke vzdálenější pláži, na kterou se také chodíme koupat. Po návratu jsme všichni utvořili veliký kroužek a společně jsme si dali Pozdrav Slunci, poté jsme vytvořili tři kruhy – chlapci uprostřed a dva kruhy děvčat kolem nich a společně jsme si zatančili Horácká kola. Bylo to poprvé, co jsme to zkoušeli všichni společně a po pár ujasnění směrů se nám to podařilo, jen ty ruce občas plápolají a ty nášlapy přes patu chybí, ale ještě do vystoupení zbývá čas, tak to vypilujeme…teda alespoň pokud nechceme, aby naši kapitáni nepřišli o hlas, jak nám to musejí hlasitě připomínat, ale nám to nevadí, občas se nám to daří ignorovat… škoda, že slovo „nerozumím“ věří jen části chorvatské posádky. 😀

K snídani jsme dostali „chleboveku“, šunku, sýr, slaninku a čerstvou zeleninu. Úklid pokojů je v současné chvíli velmi důležitý, protože jsme dostali pokyn, že který pokoj dostane prasátko, tak bude muset zametat a vytírat celou chodbu. Písknutí, nástup na první zaměstnání, odchod do školy a opět musíme vynaložit velké množství energie a úsilí, abychom zdokonalil náš taneční projev. Švihadla, kroky, zpěv.. trénujeme, potíme se, ale baví nás to, i když to občas z našich výrazů nejde poznat.

Po zaměstnání hurá do moře. Osvěžení bylo potřeba. Čas ve vodě letí hrozně rychle, takže už nás zase volali, ať se jdeme osušit a vyrazíme na oběd – k obědu jsme měli fazolový guláš – přiznáváme, že to většině posádky úplně moc nechutnalo, takže jsme byli vděční za místní chleba. Poté jsme pokračovali s tvorbou svých výrobků v rámci ručních prací. K tomu jsme si pustili písničky a hned nám to šlo lépe od ruky. Velká většina holek se pustilo do vyšívání nebo pletení náramků, kluci povětšině vypalují své vlastní nápady do dřeva.

Po krátké době následoval opět nástup na další zaměstnání. Dostali jsme s sebou vydatnou svačinku v podobě banánu. S gymnastikou a švihadly jsme se opět přesunuli do školy, kde se na závěr učili letky na mlynáře. Po namáhavém zaměstnání jsme vyrazili do moře si užít velké vlny, na kterých jsme se krásně houpali. Ve vodě čas utíká mnohem rychleji, přišlo nám že se koupeme 5 minut a už jsme museli zase z vody se jít usušit.

Následovaly nácviky choreografií na vystoupení. Byli rozděleny na tři bloky, aby se vše stihlo naučit. Sice to jde pomalu, ale my to všechno stihneme. Během nácviků se na nás chodí koukat i místní obyvatelé nebo kdo jde zrovna okolo a moc se jim to vždy líbí a na konci bouřlivě tleskají a ptají se, proč už končíme.

Hurá, už tu máme večeři. Ale copak, copak to dneska máme? Dostali jsme na výběr buď ohřáté jídlo z oběda a nebo cosi smaženého, co vypadalo jako naše lečo. Měli jsme takový hlad, že nezbyla ani jedna fazole. Za odměnu nám vedení večer promítlo část pramínkovského vystoupení, ve kterém se objevovaly i tance, které se právě snažíme pilně naučit. Padla desátá večerní hodina a honem, honem do sprch, abychom stihli večerku a šup do postele. Dobrou noc!