Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

Představte si situaci: Několik dní ustavičně pracujte i v letních vedrech. Musíte vstávat v brzkých ranních hodinách. Jste stále v cizím prostředí. A teď vám někdo oznámí, že máte nařízené volno. To se člověku hned uleví, což?

Pro nás volný den znamená jedinou šanci na mírný odpočinek, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Už ráno je cítit, že je vše lepší, jelikož v 7 ještě nevíte o světě (i ta hodina se počítá). Jen pár muzikantek si asi bez pořádné rozcvičky neumí představit den, protože si šly s Matějem zaběhat. Snídaně ovšem žádné posvícení nebyla (dnes už jsem ani nerozluštil, co k ní mělo být z talíře, ale musel jsem využít služeb jídelníčku – byla to pomazánka se strouhaným sýrem – mňam).

Nástupy – věc co mi už možná přirostla k srdci natolik, že bych si bez ní nepředstavil ani volný den. Proto jsem byl spokojený, když byl po snídani svolán. Všem zúčastněným bylo sděleno, co si mají sbalit do „batůžků“ (takže pokud se chystáte na výlet, zabalte si: ručníček, plavečky, krémíček na opalování a pitíčko – my svačinku i obídek dostali, vy si to budete muset udělat sami). Ale byla nám přečtena i další část příběhu táborovky. Udělám Vám z ní výtah.

Výtah z další části táborové hry:

Úspěšně se Vám podařilo dobýt Tróju (to jsem už předpokládal v minulém článku, jak je vidno, měl jsem pravdu), hrdinové! Město bylo vypleněno a shořelo na popel, ale teď vás čeká další strastiplný úkol – cesta domů. Rozhodně to nebude žádný med, všude číhá nebezpečí od magických stvoření. Vy se jim budete muset postavit, pokud se chcete znovu sejít se svými rodinami.

—

Když se přesuneme zpět do reálného světa, do doby, kdy vyrážíme na cestu, vidíme samé spokojené tváře, dokonce i náš instruktorský doprovod se usmívá (u nich to ale může být škodolibý úsměv, protože jen oni vědí, co se s námi bude dít).

—

Věcný popis výletu:

Lehce po deváté hodině vycházíme na naši túru. Cestou nám jsou asfaltky, polňačky či jiné pěšinky. Jde se dobře a pár jedinců si i prozpěvuje. Počasí je příjemné. Cestou jsme se museli vyhnout řidičům (vyhnutí proběhlo zdárně).

Procházíme lesem, v jedné jeho části je už připravené stanoviště pro naši hru (byla pro mě velkým překvapením, jednalo se o zcela novou hru). Během ní je dost času na svačení (rohlík, salám, jablko a to vše v jednom pytlíku).

Po hře jsme pokračovali dál. Po krátké době jsme dorazili na další stanoviště hry, tam jsme sehráli již legendární „Kuli kuli“ (prakticky jde o hru „Kámen, nůžky, papír“).

Další cesta nás dovedla na obědovou destinaci. Řízek s chlebem byl asi to nejlepší, co jsme tady měli.

A protože jsme na pořádné vycházce, musíme se dát znovu do pohybu. Tentokrát k poslední destinaci před táborem – k rybníku. Tam nás čekalo jen koupaní a slunění se (ale já osobně jsem vyhledal stín, stejně tak jako pár dalších).

Odtud naše kroky vedly do tábora. Ale aby to nebylo moc obyčejné (nebo proto, abychom neznali cestu, kudy utéct), jsme si v rámci hry museli zavázat oči.

—

Umělecké převyprávění řečí táborové hry:

Hrdinné dobyvatele dosud neporazitelného trójského opevnění čeká dlouhá a strastiplná cesta zpět do Řecka, kde budou opěvováni. První, kdo nám naši cestu chce zmařit, jsou Kyklopové. Jediná šance, jak je sprovodit ze světa je obří prak, kterým jim musíme zasáhnout oko. Leč se všichni vyznavači jednotlivých bohů snažili, přívrženci Poseidona úspěšní nebyli a nezabili ani jednoho.

Po lovu jsme mohli pokračovat dál, do míst, kde sídlí mocné čarodějnice, které nás zaklely do primitivních stvoření. Jediná šance na zlomení prokletí, bylo poražení stejného druha.

Další náš nepřítel bylo vedro (nesoutěžní nepřítel), ale to jsme dokázali všichni porazit, vykoupáním se (teoreticky, když cestujete z Tróji – ta ležela v dnešním Turecku – musíte po vodě, takže se můžete koupat neomezeně).

Poslední náš nepřítel, před našimi domovy, byly víly, jež nás svou krásou lákaly do smrtelných pastí. Proto jsme si všichni moc rádi ovázali oči barevnými šátky. Ale po slepu by cesta nešla, tak nám byl přiřazen psychicky odolný jedinec (instruktor), který nás odvedl.

Všichni jsme přežili a šťastni dorazili domů.

—

A další atrakcí tohoto volného dne byli hasiči. Dobrovolný sbor nám udělal přednášku, a dokonce zapůjčil své vybavení, abychom si mohli vyzkoušet výstroj (první nedočkavec byl Staník). Ale vrchol návštěvy byla hasičská stříkačka, co zchladila celý tábor (často i nedobrovolně).

—

Každý si na výlet udělal svůj obrázek. Já bych jen poznamenal, že vše proběhlo bez úhony. Podle mého mínění to byl příjemný odpočinek od povinností tábora, leč některé samozřejmě šly s námi. Čeká nás ještě dlouhá doba na táboře, tak jsme rádi za každé zpříjemnění.

Autor: Vojtěch Šoula (ve spolupráci Jolany Dubové)