Rána po párty jsou krušná. Aby ne, ti nejskalnější to prý zabalili kolem sedmé ráno.
Hlavní vystoupení se konalo na obrovské slavnosti v San Pedro. Kromě velkého zastřešeného pódia tu byla spousta restauračních stanů, stánků, pouťových atrakcí a dalších nezbytností. Celou akci bedlivě hlídala asi třicítka policistů. Snad v každém stánku tam měli jakési mole. Přesně nevíme, co a na co to je, zcela určitě se to jí. Je to jakýsi prášek nebo až pasta mající různé příchutě (sladké, slané, pálivé, víc pálivé). Asi se to používá jako základ do těch jejich omáček, těžko říct. Ale abych nepředbíhal…
Dnešní příspěvek je taková malá sonda do toho, jak to tady na festivalu v Milpa Alta funguje. Tento den byl pro takto detailní popis vybrán zcela náhodně bez jakéhokoli předchozího plánování, příspěvek byl psán průběžně celý den, tj. když jsem psal začátek, konec byl ještě daleká budoucnost.
Původní plán zněl: v 8:30 být na snídani v krojích, v 9 odjezd, v 10 vystoupení v kostele. Oběd někde ve městě, zkouška, průvod, vystoupení asi v 18:00. V 16:00 máme být v krojích.
A jak to bylo ve skutečnosti?
- 8:15 Dozvěděli jsme se, že vystoupení v kostele nebude. Kolumbijci se rozhodli ho bojkotovat. Nedivíme se, když někdo naplánuje party, která začne o půlnoci na noc před ranním vystoupením, je to fakt na hlavu.
- 8:30 Teď měla být snídaně. V jídelně kdosi spí (jeden na židli, druhý ze židle spadl) a vypadá to tam jak po výbuchu.
- 10:45 Stále nebyla snídaně, dokonce jsem zatím neviděl ani jednoho Kolumbijce nebo Mexičana. Na 12:00 je naplánován oběd.
- 11:45 Oběd nebude, cateringová firma se rozhodla nedorazit, pojedeme do města.
- 12:00 Odjíždíme někam do města.
- 13:15 Sedíme v restauraci (Restaurante familiar), dostali jsme vejce, fazole, kafe, nachos s jakousi podivnou omáčkou (asi paprika + čokoláda). Takže to byla asi snídaně. Později doplněno: ta omáčka měla určitě něco společného s tím jejich mole.
- 14:00 Máme rozchod po městě, nakupujeme dobroty a vodu. Sraz u autobusu nám průvodci naplánovali na půl třetí, takže pokyn pro nás je, že ve tři čtvrtě stačí.
- 14:45 Přicházíme k autobusu, jsme tu první.
- 15:00 Už dorazili i průvodci a Kolumbijci (mimochodem, vypadají dost zmačkaně), zase někam jedeme.
- 15:20 Dorazili jsme na místo vystoupení (asi). Vypadá to tady jako někde na pouti. Sedíme v autobuse a nevíme na co čekáme. Po deseti minutách přichází Bohouš se zprávou, že se jde na oběd, hurá!
- 15:40 Oběd teď nebude, v 16:30 máme být oblečení v krojích na průvod. Pak bude hned vystoupení. Zkouška (ani zvuková) nebude, na jevišti běží program. Šatna vypadá asi tak, že se radši převlečeme v autobuse, abychom do ničeho nešlápli.
- 16:00 Řidič stále není v autobuse, někdo z Mexičanů do něj leze otevřeným oknem a podává věci včetně kontrabasu. Řidičův syn odemyká autobus zhruba za 5 minut.
- 16:45 Má začít průvod.
- 17:00 Začíná průvod. Zdejším stánkařům asi nikdo nevysvětlil, že průvod bude, takže pouťová hudba zní z jejich reprobeden dál.
- 17:45 Průvod skončil o půl, teď chvátáme na správnou stranu jeviště, abychom tam byli včas, podle všeho jdeme druzí.
- 18:25 Stále čekáme, první šly děti, pak mexický soubor (někde od města Chihuahua), až pak půjdeme my. Kromě toho od šesti
chčije hustě prší a tvoří se obrovská kaluž, čímž se prostor, kde můžeme čekat značně zužuje.
- 18:40 Jdeme na jeviště. Stejně už skoro nebylo kde stát, vedle jeviště zůstalo pouze pár malých ostrůvků. Ty nám tam ale udělal José, za což mu patří velký dík. Mexičani jsou mimo, ty by to nenapadlo.
- 18:50 Zvukař si nás asi spletl s Iron Maiden. Basu slyším dvakrát (přímo a odraz), kromě ní asi nic jiného. Už celkem chápu, proč má zvukař kolem sebe místo altánku železnou klec – kdyby mu někdo z diváků šel poradit pěstí…
- 19:35 Odvystupováno. Dukovské panenky jako zvukovka (zbytečná), pak už Oklepáky, Beranovský valčík, Pantoflíčky, Ševci, Rybáři, Tkalci, Mlynáři, Nezbedná holka, Pivo, Přes Beranov je Mosteček, Třasák a závěr Horáckých kol. Publikum nebylo tak nadšené jako vždycky před tím, asi už na začátku ohluchlo nebo dostalo epileptický záchvat ze světel. A ještě na nás celou dobu lehce kapalo. Aspoň, že s koncem našeho vystoupení skončil i déšť.
- 19:40 Nepřevlíkat, jde se hned na jídlo! Že by konečně oběd?
- 19:45 Tak se můžeme převléct, oběd je až za půl hodiny.
- 20:15 Opravdu jíme! K obědu máme kuře s rýží, k tomu zelenina, tortilly (zelené?) a pálivá omáčka (zelená rajčata, jalapeños, cibule, koriandr, sůl, voda).
- 20:30 „Další (třetí) jídlo dneska nebude, do desíti máte rozchod, pak odjezd.“Překlad: je tady spousta stánků, pokud máte hlad, něco si dejte.
- 22:00 Všichni jsme v autobuse. Aby tento moment nebyl tak idylický, musíme samozřejmě počkat i na druhý autobus (Kolumbijci). Takže nějakou dobu čekáme.
- 23:10 Domů to bylo podle mojí navigace po silnici necelých 13 km. No, jeli jsme to opět hodinu. Posbírat věci z autobusu, sundat snímač z kontrabasu (pokud možno nenechat zase spadnout duši).
- 23:59 Pořád vlastně nevíme, v kolik máme ráno vstávat, protože nevíme, kdy dorazí autobus. A ani nevíme, jak to bude se snídaní. Interně naplánováno na osmou. Dobrou.
Tohle tedy byla krátká ukázka toho, jací jsou Mexičani výborní organizátoři. Zítra ráno odjíždíme na další festival do města Tulancingo. Trochu doufáme, že tam bude organizace lepší, na záchodech budou prkýnka a toaletní papír, teplá sprcha bude samozřejmost a třeba tam bude i mobilní signál. Stejně tak budeme rádi, pokud tam elektřinu bude zajišťovat normální elektrická síť a ne dieselagregát (který čas od času někdo vypne). Jen se trochu děsím, co tam dostanu za basu, tady v Milpa Alta nasadili laťku dost vysoko, když mi půjčili asi úplně novou polomasivní 4/4 basu ze Strunalu (Made in Czech Republic).
Stav marodky: Moňa.
Matěj
