Horácký folklorní soubor Pramínek Jihlava

22. 6. 2017 jsme zjistili, že máme kromě talentu na hudbu a tanec také talent na řešení krizových situací. Když Matěj ve čtvrtek oznámil, že tři z osmi muzikantů se nemohu zúčastnit cesty, museli jsme co nejrychleji sehnat náhradu. Nejprve se k nám přidala Míša. Pak jsme jeli nakoupit zásoby na cestu a mezitím obvolávali všechny, kteří by mohli jet s námi. Nakonec jsme naštěstí sehnali Vojtu. Odjížděli jsme tedy jen s dvouhodinovým zpožděním, se všemi muzikanty (Julča, Jolča, Peťa a Matěj), zásobami na cestu i dvěma tanečníky na doplnění posádky (Míšou a Vojtou). Po cestě jsme se ještě zastavili v Brně, naložili Terku, dali si pozdní oběd a hurá do Polska.

Cesta byla dlouhá, ale zpříjemňovali jsme si ji hity z 60. a 90. let. Do městečka Kazimierz Dolny a do našeho hotelu jsme dorazili trochu později, než jsme předpokládali – asi v jednu hodinu ráno. Následovalo už jen rozdělení do pokojů (oba kluci skončili v obležení dívek) a šlo se spát.

Druhý den jsme se hned ráno setkali s Andrzejem, který nás měl na starost. Ten nás seznámil s programem a rozdal nám lístky na jídlo.  Po snídani nás čekala krátká zkouška a výběr repertoáru. Poté jsme se oblékli do krojů, nandali nástroje do auta a odjeli na oběd. Ten jsme úspěšně zvládli bez zašpinění krojů.

Potom jsme se přesunuli na velké zaplněné náměstí, kde stálo pódium. Program už byl v plném proudu. V průběhu našeho vystoupení sice začalo pršet, diváky to ale vůbec neodradilo, a to nás mile překvapilo. Jeden fanoušek dokonce skandoval naše jméno (díky Míše a Vojtovi, kteří drželi naši ceduli). Po vystoupení jsme sklidili velký úspěch. Lidé si nás fotili, ptali se, odkud jsme, fotili se s námi… Pak jsme navštívili místní kavárnu s výbornými vaflemi.

Jak viděl cestu další účastník zájezdu? Čtěte na jeho satirickém, fake-news blogu VOKO!

Odpoledne jsme chvíli strávili na pokoji a večer nás čekala krátká procházka na hrad. Začalo pršet, ale naštěstí jsme se schovali na hradě. Julča, Jolča a Peťa šly v dešti až do města na záchod, takže pěkně zmokly. Když přestalo, šli jsme se podívat ještě na zábavu k řece. Tam jsme seděli a tancovali až do noci.

V sobotu jsme měli celkem stejný program. Po snídani se většina odebrala na procházku na věž. Julča a Jolča odešly na pokoj, vyležet rýmu ze včerejšího deště. Pak jsme měli zkoušku a oběd. Po obědě nás čekalo druhé vystoupení. Lidí bylo mnohokrát více než v pátek. A zase jsme sklidili obrovský potlesk. Moc jsme si to užili. Obě vystoupení byla povedená a lidem se moc líbila. Potom nám ale paní pořadatelka řekla, že budeme mít ještě dvě vystoupení večer. Do večera zbývalo ještě dost času, a protože se nám nechtělo převlékat, šli do čokoládovny. To jsme naštěstí zvládli s čistými kroji. Poté jsme se šli projít městem k řece. Na nábřeží řeky Visly hrála harmonika, tak jsme toho využili a začali tancovat. Byla to výborná atmosféra a hned se k nám přidalo pár nadšených kolemjdoucích.

Vrátili jsme se na náměstí. Nakonec jsme hráli pouze jednou. Zahráli jsme písničky, zazpívali a rozloučili se. Byli jsme už docela unaveni, a tak jsme večer strávili na pokoji s kytarou.

V neděli jsme už jen nakoupili dárky domů. Naposledy jsme šli do čokoládovny. Paní číšnice na nás omylem vylila čokoládu, tak nám jako odškodné dala tabulku čokolády zadarmo. Alespoň jsme měli sladké na cestu. Po cestě zpátky jsme se ještě chtěli podívat do Osvětimi, ale už nám nezbyl čas, tak jsme jeli rovnou domů. V Jihlavě jsme rozdali dárky holkám, které s námi nemohly jet. Potom už nás Matěj jen rozvezl domů.

Zapsala: Jolana Dubová

Cestu Muziky do Polska podpořilo Statutární Město Jihlava. Děkujeme